Torsemidové tablety jsou indikovány pro léčbu otoků spojených se srdečními chorobami, ledvinovými onemocněními nebo jaterními onemocněními. Jsou také indikovány pro léčbu hypertenze, s cílem snížit krevní tlak a minimalizovat riziko fatálních a nežádoucích kardiovaskulárních příhod, především cévních mozkových příhod a infarktů myokardu. Kontrola krevního tlaku by měla být součástí komplexního řízení kardiovaskulárního rizika.
Mechanismus účinku a farmakokinetika
Torsemid působí uvnitř lumen tlusté vývodové sekce smyčky Henle, inhibuje Na+/K+/2Cl– přenosový systém, což bylo potvrzeno klinickými farmakologickými studiemi. Diuretická aktivita je úměrná rychlosti vylučování léku. Zvyšuje močový vývoj sodíku, chloridu a vody, aniž by ovlivňoval glomerulární filtraci nebo renální plazmový průtok. S orálním podáváním nastupuje diuretický účinek během 1 hodiny, vrcholí během prvního nebo druhého hodiny a trvá 6 až 8 hodin.
Dávkování a klinické interakce
S dávkováním 5 mg jednou denně, titruje se na 10 mg, pokud je to nutné, po 4 až 6 týdnech. Antihypertenzní účinek je téměř maximální po 4 až 6 týdnech, s poklesem systolického a diastolického krevního tlaku. Torsemid byl podáván s β-adrenergními blokátory, inhibitory angiotenzinu a blokátory vápníkových kanálů bez pozorovaných nežádoucích interakcí. Biouvolnění torsemidových tablet je přibližně 80 %, s malou intersubjektní variabilitou. Lék se vstřebává s minimálním první průchodovým metabolismem. Denní ztráta sodíku se vyrovná s dietní konzumací sodíku při dlouhodobém užívání. Náhlé přerušení užívání torsemidu vede k návratu krevního tlaku na hodnoty před léčbou během několika dní.