Výzkumníci z Michigan Medicine identifikovali mechanismus, jímž léky na cukrovku, konkrétně sotagliflozin, snižují riziko infarktu a mrtvice. Laboratorní experimenty ukázaly, že sotagliflozin zabraňuje nadměrné aktivaci trombocytů, což je proces vedoucí k nebezpečným krevním sraženinám.
Mechanism of Action
Sotagliflozin, inhibitor sodno-glukózového kotransportéru (SGLT), cílí na proteiny SGLT1 a SGLT2, odlišuje se od inhibitorů převážně SGLT2, jako je empagliflozin (Jardiance). Porovnání ukázala, že sotagliflozin omezoval aktivaci trombocytů v krevních vzorcích, zatímco empagliflozin měl minimální vliv. U myší s poškozenými cévními stěnami sotagliflozin snížil tvorbu sraženin o přibližně 60 %, ve srovnání s 5-10 % u empagliflozinu.
Clinical Implications
Zjistili, že odstranění SGLT1 z trombocytů snížilo tvorbu sraženin o přibližně 40 %, ale tento efekt plně neprozkoumával sotagliflozin. Zkoumání naznačuje, že SGLT1 v endotelových buňkách může také ovlivňovat interakce s trombocyty. Tento lékův jedinečný účinek naznačuje další mechanismy, které mohou přispívat k jeho protisrážlivým vlastnostem. Tato studie naznačuje, že sotagliflozin může poskytovat ochranu proti krevním sraženinám a potenciálně snižovat riziko infarktu a mrtvice. Lék je aktuálně schválen pro použití u dospělých s srdečním selháním, typem 2 cukrovky, chronickou ledvinovou chorobou a dalšími kardiovaskulárními rizikovými faktory.”} %