Cvičení funguje jako nefotosenzivní zeitgeber, který resetuje chronotypy svalů, regulující metabolismus, funkci mitochondrií a inzulinovou citlivost. Tato revize syntetizuje současné důkazy o tom, jak časování cvičení moduluje funkci chronotypů svalů a metabolickou adaptaci, s důrazem na odlišné molekulární dráhy, pohlavní specifické regulace, chrono-nutriční strategie a nově vznikající důkazy o interakcích mezi chronobiologií a imunitním systémem, myokýnově-prostředované komunikaci mezi svaly a orgány a buněčné stresové odpovědi. Cvičení prováděné v různých chronických obdobích aktivuje odlišné signální sítě, i přes identické mechanické zátěže.
Molekulární Dráhy Aktivace
Rané aktivní fáze cvičení, obvykle prováděné po nočním půstu, preferenčně aktivují osu AMPK-SIRT1-HIF1α, podporují oxidativní lipolýzu, detekci metabolického stresu a posun chronotypu prostřednictvím modulace PER/CRY. Naopak, pozdní fáze cvičení upřednostňuje signální dráhu p38 MAPK-ATF2/CREB-PGC-1α, zvyšuje biogenezi mitochondrií, oxidativní fosforylaci a glukózovou spotřebu prostřednictvím mediace Akt-AS160-GLUT4. Nové důkazy naznačují, že chronobiologická regulace polarizace makrofágů, signální dráhy cGAS-STING, sekrece myokýnů indukovaných kontrakcí a proteostáza mohou přispívat k časově závislým systémovým adaptacím, i když přímé důkazy u lidí zůstávají omezené. Navíc, výrazné sexuální rozdíly naznačují, že estrogen-středěná regulace signálního dráhu BMAL1/CLOCK ovlivňuje funkci mitochondrií a výběr substrátů.