Insulinová rezistence vzniká z narušení metabolické komunikace, ovlivněné expozicí živinům, mikrobiálním metabolizmem a hostitelskými endokrinními reakcemi. Navrhuje se revidovaná axiální role Mikrobiom-Metabolity-Adipoký (MMA) k propojení mikrobiálních metabolických signálů s reakcemi v slezině, játrech a tukové tkáni. MMA
Key Metabolic Players
Mikrobiální deriváty, jako jsou krátkodobé mastné kyseliny a metabolity z tryptophanu, mohou ovlivňovat slezinní signalizaci, sekreci inkrétinů, jaterní senzorické vnímání živin a tukovou tkáňovou akumulaci lipidů, čímž nakonec ovlivňují citlivost na inzulin.
Role of FGF21 and GDF15
V rámci této sítě jsou fibroblast growth factor 21 (FGF21) a growth differentiation factor 15 (GDF15) považovány za odlišné adaptivní endokrinní signály. FGF21 primárně reaguje na metabolický a nutriční stres, zatímco GDF15 komunikuje širší buněčný stres. Zvýšené hladiny obou metabolitů během inzulinové rezistence neznamenají nutně endokrinnou rezistenci. Progrese směrem k inzulinové rezistenci odráží nesoulad mezi metabolickým stresem a schopností integrovaných endokrinních reakcí udržovat metabolickou flexibilitu. Současné důkazy podporují jednotlivé signalizační moduly, ale přímá sekvence nebyla stanovena. Tento revidovaný rámec poskytuje základ pro zkoumání, jak mikrobiální deriváty interagují s hostitelskou endokrinní adaptací během vývoje inzulinové rezistence. FGF21 a GDF15