Kreml dlouhodobě udržuje mlčenlivost ohledně veřejných informací, zejména v souvislosti s mimořádnými událostmi. Po úmrtí pracovníka v sibirském výzkumném zařízení vzbudila pozornost obava z případu pneumonálního plamenu. Rospotrebnadzor, ruský veřejný zdravotní dozor, uvedl, že pracovník trpěl pneumonií neznámého původu a testy nezjistily žádné důkazy o zapojení COVID-19 patogenu.
WHO vyzvala Rusko k sdílení více informací o pneumonii a souvisejících opatřeních na ochranu veřejného zdraví. Tento vzor se opakuje z období Sovětského svazu, například z maloskotské epidemie 1959-1960, kdy KGB sledovala kontakty a realizovala masivní očisťovací kampaň, přičemž informace zdržely státní média. Podobně se stalo i u maloskotské epidemie 1971, kdy došlo k nehodě výzkumného plavidla a následné karanténě města Aralsk, a veřejné povědomí bylo dosaženo až v roce 2002.
Zpřehlížení úniku anthraxu v roce 1979, který vedl k úmrtím a následnému zatajování informací sovětskými úřady, bylo plně odhaleno až po pádu Sovětského svazu. I při katastrofě v Černobylu v roce 1986 došlo k zpožděnému zveřejnění informací a cenzuře casualty figures. Během pandemie COVID-19 byly tvrzení o vyšších úmrtních číslech odmítnuta jako dezinformace a úřady kriminalizovaly šíření nepravdivých informací.