Studie zkoumala longitudinalní metabolické účinky Tirzepatide 15 mg a Semaglutide 1 mg u pacientů s diabetem 2. typu po 28týdenním klinickém zkoušení. Pro analýzu dat byl použit mechanistický longitudinalní model, který zahrnoval hladinu glykosylovaného hemoglobinu (HbA1c), hladinu glykosylovaného glukózu (OGG), citlivost jater a funkci beta buněk.
Key Clinical Findings
Tirzepatid 15 mg a semaglutid 1 mg zlepšili hladinu glykosylovaného glukózu. Tirzepatid prokázal nadřazenou účinnost v této porovnání. Model odhalil počáteční nárůst funkce beta buněk, následovaný poklesem citlivosti jater, což představovalo reverzi typického postupu diabetu 2. typu. Superiorní kontrola glykémie pozorovaná s Tirzepatide byla primárně způsobena větším, insulin-nezávislým potlačením HGP.
Pacienti s nízkou odpovědí na léčbu vykazovali deficientní potlačení HGP. Simulace naznačovaly, že zvýšení potlačení HGP by mohlo zlepšit kontrolu glykémie bez indukce stresu beta buněk spojeného s trvalou hypersekrézí. Simulované chudnutí urychlilo rané glykemické zlepšení, ale nezlepšilo dlouhodobou kontrolu glykémie. Zjištění naznačují, že větší potlačení produkce glukózy játry je spojeno s větší účinností při zlepšování glykémie.