U 40letého muže s obezitou druhého stupně (body mass index 39,8 kg/m2) a inzulinovou resistencí (HOMA-IR 5,0) došlo k minimální reakci na tirzepatid, přičemž dosáhl méně než 5% úbytku hmotnosti i při zvyšování týdenní dávky na 15 mg. Pacientova inzulinová rezistence byla charakterizována vysokou hodnotou HOMA-IR.
Key Clinical Findings
Po přechodu na semaglutid v dávce 2,4 mg týdně zaznamenal pacient 20% úbytek hmotnosti během šesti měsíců. Tato změna byla doprovázena normalizací glykémie na nalačno a významným zlepšením kontroly apetitu.
Implications for Treatment
Analýza naznačuje, že potlačení receptorů GIP v tukovém tisku, potenciálně spojené s obezitou druhého stupně a inzulinovou resistencí, může přispívat k rozdílným reakcím na dualní GIP/GLP-1 receptorové agonisty. Studie zdůrazňuje potenciál neporušeného centrálního GLP-1 receptorového signálního k ovlivňování výsledků léčby. Případ klade důraz na důležitost zohlednění individuálních charakteristik pacienta, jako je inzulinová rezistence, při výběru farmakoterapie obezity. Klíčové poznatky zahrnují asociaci výrazně zvýšené bazální inzulinové rezistence (HOMA-IR ≥4-5) s potenciálním špatným odpovedí na tirzepatid. Trvalá hyperfagie během léčby tirzepatidem slouží jako včasný indikátor nereakce. Navíc nereakce na tirzepatid neznamená nutně nereakci na semaglutid.