Výzkum zkoumal interakci běžných mikroplastů s vodou a odhalil spontánní generaci reaktivních oxidačních druhů (**ROS**) včetně hydroxylových radikálů, na rozhraních mikroplast – voda. Aktivita se zvyšovala s hydrofobností povrchu.
Molekulární dynamické simulace a výpočty podpořily tuto souvislost, propojením částečného rozpuštění a elektrostatických interakcí s energiemi ionizace hydroxidu. Experimenty využívající fluorescenční barviva a radikální pasti sloužily k vizualizaci a kvantifikaci těchto reakcí. Zkoumali se šest typů mikroplastů (polypropylen, polyethylen, polyvinylchlorid, polystyren, polyethylentereftalát a polymethylmethakrylát), přičemž **polystyren** vykazoval nejvýznamnější aktivitu. Pozorovala se degradace methyl oranžové ve vodě obsahující polystyrenové mikroplasty.
Biomolekuly, včetně lysozymu a erytrocytů, se hromadily na povrchu mikroplastů, přičemž se pozorovala agregace proteinů, zejména u **polyolefinů**. Přítomnost surfaktantu snížila tvorbu radikálů a interfacilní aktivitu. Tyto zjištění naznačují, že mikroplasty mohou spouštět chemické reakce, které mohou poškozovat buňky a biomolekuly, což zpochybňuje předpoklad inertnosti. Je zapotřebí dalšího výzkumu k určení významu těchto reakcí pro **lidské zdraví**.