Přístup k zdravotní péči pro osoby, které byly oběťmi sexuálního násilí, je často komplikovaný, a to z důvodu vzdálenosti od forenzních oddělení a obavy z zapojení orgánů činných v trestním řízení. Institucionální reakce na péči o oběti mohou být nedostatečné, což ilustruje případ paní Jane Doe, která po sexuálním násilí na Cornellu nahlásila zpožděnou následnou péči o infekci močových cest. Standardní postupy péče, jako jsou SAFE vyšetření, testování na STDs a HIV profilaxe, nejsou vždy implementovány.
Výzkum ukazuje na zvýšené riziko chronických fyzických a psychických problémů po násilí, včetně PTSD a Rapského trauma syndromu, a také na potenciální pokles v běžné gynekologické péči. Dopad traumatu na paměť a rekonstrukci událostí může ztížit rekonstrukci událostí, což může podkopávat narativy obětí. Institucionální zrada, jak je definována teorií o traumatu, zhoršuje příznaky traumatu a je spojena s vyššími mírami PTSD. Navzdory snahám, jako jsou úkoly Bílého domu a NotAlone.gov, byly federální ochrany oslabené a současné administrativní politiky dále snižují požadavky na vyšetřování sexuálního obtěžování. Pro udržitelnou změnu je nezbytná trvalá odpovědnost, včetně významných sankcí pro administrátory univerzit a prokázání odvahy srovnatelné s odvahou obětí. Pro podporu je k dispozici Národní linka pro domácí násilí a linka 988 Suicide & Crisis Lifeline.